Všichni víme, že elektřinu získáváme tak, že stiskneme vypínač nebo zasuneme zástrčku do zásuvky. To jsou námi rutinně vykonávané činnosti, jež známe a zvládáme naprosto automaticky. Ale co víme o získávání elektrického proudu ještě? Povědomí sice obvykle máme, ale notně nedokonalé. Víme o nějakých těch kabelech a elektrických vedeních, víme o elektrárnách, ale to ještě není ani zdaleka všechno. Nemůže to být všechno. Protože kdyby dejme tomu v Temelíně pustili veškerý svůj vyráběný proud nějakým kabelem k nám, nic by z toho nebylo. Nepočítám-li tedy vzniklé škody.
A kde a jak se taková elektřina rodí a jak se dostává až do našich spotřebičů?
Předně tu máme elektrárny. Bez nich by to další nemělo vůbec smysl své existence, protože by žádné vedení nebylo k ničemu, kdyby nebylo kde brát elektřinu. A právě v elektrárnách se taková elektřina vyrábí. A to díky otáčení se turbíny, která je poháněna podle typu elektrárny vodou, větrem nebo využíváním nějakého paliva, jímž může být třeba uhlí. Nebo plyn nebo nějaké ty články z radioaktivních materiálů.
Taková elektřina pak proudí ke spotřebitelům elektrickým vedením, které někdy vidíme na stožárech a někdy nevidíme, pokud je zakopáno pod zemí nebo dejme tomu vede po dně nějaké vodní plochy. Ale to není jenom obyčejný kabel vedoucí z bodu A do bodu B. Na cestě jsou tu napojeny různé trafostanice, které se starají o to, aby nám byla elektřina dodávána setrvale a se žádoucím napětím. Protože to množství, které se vyrábí v elektrárně, by kabely spolehlivě roztavilo a bylo by po všem.
A když takové vedení nakonec dojde až k nám, máme tu ještě elektrické hodiny a jističe nebo pojistky. Hodiny proto, aby měřily naši spotřebu a stanovovaly, kolik budeme platit, zmíněná pojistná zařízení proto, aby nedošlo k tragédii v případě nějaké poruchy.
A teprve pak tu jsou vypínače, zásuvky a spotřebiče. Kvůli kterým je pro nás elektřina důležitá.
