Strojírenská výroba je velmi složitý a náročná obor, který již prošel od doby průmyslové revoluce velmi dlouhou cestu mnoha změn. Vyznat se v komplexní problematice strojírenství je v podstatě nemožné, je to podobné, jako kdybyste chtěli po lékaři se zaměřením na ortopedii, aby vám spravoval váš chrup. Každý lékař ovládá jen ten svůj podobor a u strojařiny to platí rovněž. Ve strojírenství se setkáváme s celou řadou různých situací, mezi nimiž jsou i požadavky na výrobu kuželových obrobků. Zhotovit válcový nebo plochý předmět je pro strojaře snadné, protože k tomu vystačí se soustruhem a s frézkou či hoblovkou, a stejně snadné je vyrobit válcový otvor pomocí vrtáku, výhrubníku a výstružníku,
Mnohem obtížnější úkol však čeká na strojaře, kteří zhotovují předměty kuželovitého tvaru. Náročnost výroby spočívá nejen v procesu obrábění, ale také v měření. Musíte totiž velmi přesně proměřit úhel tohoto kuželu, a k tomu vám nestačí běžné měřicí přístroje, musíte použít takzvané sinusové pravítko https://www.i-nastroje.cz/Sinusova-pravitka-c11_432_2.htm. Jedná se o nepřímé měřidlo úhlů, kdy se při měření zdvihá vůči vodorovné rovině – příměrné desce jeden z rovnoběžných válců a jeho náklonem se pak odečítá měřený úhel. K lepšímu pochopení měření lze využít schematický nákres, který mají strojaři k dispozici, a také je zde zapotřebí znát matematický vzorec, kde figuruje jedna z goniometrických funkcí – sinus.
Podotýkáme, že zde se neměří odchylky od tolerance pouze v úhlových stupních, to bychom mohli měřit kuželové součásti pouhým úhloměrem, který používají děti ve škole v hodinách geometrie, zde se měří velmi přesné úhlové odchylky v minutách a jejich zlomcích, což je důležité například u kuželových součástí strojů a jiných mechanismů s velice přesným a jemným povrchem, v nichž dochází k nějakému mechanickému spojení a vzájemné provozní interakci.